Na úvod si neopomenu poznamenat, že stále ještě NEJSEM pravověrná ashtangistka. I když si aktuálně procházím Učitelským tréninkem Primary Series (považuji za samozřejmé, ba téměř nevyhnutelné se neustále vzdělávat, poznávat a rozšiřovat jógové obzory), má duše stále ještě létá někde v jógových vodách hledajíc si svoje útočiště bez pravidel a nutností.

Volání Ashtangy

Pořád častěji si mě ovšem volá právě ona - Ashtanga yoga.

Ta, která vzbuzuje v našem světě na podložce snad nejvíce vášní a emocí. Dlouho jsem tyto boje nechápala, nebyla jsem ještě natolik součástí světa rozděleného na černou a bílou.

Světa, který jinak hlásá nenásilí, nehodnocení, neodsuzování a pokojnou mysl bez předsudků prostou negativní kritiky.

Nedávno jsem se však setkala s pravým opakem u několika málo lidí, u kterých jsem zkrátka očekávala právě onu toleranci. S očekáváním si u Vás jistě naběhnu, nemám vůbec co očekávat, jen přijímat a pozorovat. Tak daleko ale ještě stále nejsem.

Až díky Ashtanze jsem se osobně naučila opravdu používat dech či tolik omýlané bandhy. A ruku na srdce, kdo z klientů chodících na naše hodiny opravdu umí bandhy používat? Kdo z lektorů s papírem je umí používat?

Asány jako první krok

Pokud správně rozumím originálnímu textu YOGA MALA gurua Pattabhi Joise, systém plynulých pozic, které na sebe v daném pořadí navazují, je určen pouze a jedině jako první krok k uzdravení našeho těla. Asány, tedy jógový tělocvik, jsou pouze branou a nevyhnutelným prvním krokem k tomu, abychom mohli praktikovat zbylé “končetiny” jógy (pozn. yama, niyama, asana, pranayama, pratyahara, dharana, dhyana, samadhi).


Proč tedy slýchám, že Ashtanga je pouze pro mladé, zdravé lidi, do 30 let, kteří tíhnou k sebedestrukci, urputnosti, rvaní se do pozic a ničení sebe sama (tedy i svého okolí)?

Jakýkoli směr učení, nástroj vědění se dá vždy použít dvousečně. Stačí se podívat do historie. A tak vždy bude záležet jen na nás, jak si přebereme, co si přebrat chtít budeme.

Klid a koncentrace pro každého

Já si z Ashtanga yogy převzala klid dosud nepoznaný, koncentraci, kterou jsem jinde neokusila, pro mě je Ashtanga lék. Tak jak byla také zamýšlena - první krok k uzdravení našeho těla, abychom mohli uzdravit i naši znečištěnou mysl.

Ashtanga je systém, který vyžaduje každodenní vlastní praxi, vtažení se do svého nitra, dodržuje dny, kdy odpočíváme, směr, který je PRO KAŽDÉHO.

Je to také směr, který hlásá, že vedené hodiny jsou finálním stadiem, neb se řídíme pokyny učitele, jeho rytmem dechu a nemůžeme tak stoprocentně naslouchat svému já. Proto Mysore lekce (pozn. lekce, kdy žáci praktikují ve svém rytmu dechu a učitel je jim dopomocí), které ovšem pro západní mysl plnou obav, že něco nezvládneme či nebudeme umět, tápají v nejistotě. Pokud mohu něco ze srdce doporučit, jsou to právě Mysore lekce, kde si “každý dělá, co umí” (jak praví Dalibor Štědronský). I pro mě byl první Mysore velkým překonáním strachu. Dnes bych touto lekcí naopak začala.

Jsem vděčná za to, že se na hodinách Ashtangy setkávám s mladými i staršími (duchem jistě ne), nemocnými i těmi, které už Ashtanga vyléčila či léčí. Těmi, kteří se zatím neudrží ani ve vzporu (natožpak si “ničili klouby” proskoky). Těmi, kteří se sami sobě umí zasmát. Těmi, kteří přes to, že slyšeli o mučících hrůzách hodin Ashtanga jógy a destruktivnímu vlivu na naše fyzično, našli odvahu přijít na lekci. Těmi, kteří rozbalují podložky doma, na chalupě, v obědové pauze, na letišti či v posteli jen tak ve vlastní mysli, když je zrovna úplněk nebo se jim nechce. Těmi, kteří se blahosklonně usmívají nad uštěpačnými poznámkami na adresu Ashtangy, která je, vždy byla a vždy bude Hatha jogou.